• krize v oddíle
• bezzemci
• snaha o lepší zítřek

V letech 1975-1978 jsme se snažili vybojovat opět účast ve II. lize mužů, avšak marně. Potvrdilo se staré úsloví, že je lépe v soutěži se udržet, než bojovat o postup. Také je to mnohem snazší. V tomto období končí řada zakládajících, ale i začínajících hráčů svojí činnost a tak nezbývalo nic jiného, nežli opět doplnit své řady dorostenci. Uveďme alespoň některé z nich - Jiří Bejvl, Bohumil Bůžek, Jan Polanka, Bohumil Průcha, Jaroslav Holler, Josef Bureš, Josef Kabát a Jar. Tvrdý. Dalším důležitým poznatkem byl také fakt, že je nutné začít u mládeže již v raném věku a proto pod vedením Josefa Pravdy a Karla Zirhuta vzniká žákovské družstvo. Proč je toto období ohraničeno rokem 1978? V tomto roce náš oddíl totiž ztrácí působiště v Prokopávce, když se nerozešel v dobrém s oddílem kopané a byl z Prokopávky prakticky vykázán. Tehdejší výbor TJ se nás nejen nezastal, ale nejraději by viděl, aby naše činnost u TJ Sokol Bolevec skončila. Další ranou pod pás byl přestup perspektivních dorostenců do Litic ve snaze vytvořit silné družstvo. Osobní nepohoda postihla i sloupy našeho oddílu - Vašek Hora se podrobuje vážné operaci a Pepík Pravda si řeší bytový problém.

Tak skončila éra jedné velké rodiny v Prokopávce, na kterou všichni bývalí pozemkáři rádi vzpomínají. V tomto kritickém období jsme začali trénovat na Sokolovně o 6 hráčích se žáky a dorostenci.

Po roce bylo opět sestaveno družstvo mužů z bývalých dorostenců (kteří vydrželi) a dalších zájemců o tento sport z řad bývalých sportovců, kteří hráli lední hokej a kopanou. V době, kdy oddíl slavil deset let trvání, hrával v této sestavě - Tomáš Čihák, Jan Rosanbaum, Petr Královec, Pavel Málek, Kamil Rubeš, Vladimír Suchánek, Karel Havlík, Martin Pecka, Ondřej Rumpál, Arpád Samko, Miroslav Koželuh, Miroslav Rosa, Luboš Sedláček, Josef Šťastný, Vladimír Bláha, Pech, Josef Bureš, Josef Pravda, Karel Nesnídal, Josef Hošek, Milan Weishaupl, Jindřich Hanzlíček a Josef Smolík. V sezóně 1980-1981 se nám podařilo vyhrát oblastní přebor a zúčastnili jsme se kvalifikace o národní ligu v Českých Budějovicích. Technika Brna pro nás byla velkou překážkou a výsledky 0:3 a 1:3 nás neopravňovaly postoupit. Toto přechodné období bylo navíc narušeno odchodem vysokoškoláků z oddílu, opět se další rok nehrálo a družstvo mužů nebylo v soutěži. V tomto období bylo dosaženo dílčích úspěchů v soutěžích mládeže. Dorostenci vyhráli dvakrát krajský přebor a startovali v kvalifikaci o I. ligu dorostu, ale neúspěšně. Žáci se pod vedením Petra Královce stali krajskými přeborníky. Nastal čas stále vychovávat další a další mladé tak, aby se jednou kádr družstva mužů stabilizoval.

V tomto krizovém období nestačila jen odvaha, ale zejména píle celého štábu funkcionářů. Obětavost byla potřebná, neboť se nedostávalo finančních prostředků. V této době byl také značný nedostatek pozemkářského materiálu. Utkání se hrála na cizích, vypůjčených hřištích - na TJ Prazdroj, RH Plzeň a Slávii VŠ na Borech. Přes všechny potíže byl však stále udržován družební styk s NDR. Jezdilo se hrát do Lipska, na E. Centrum Leipzig.

Také se nesmí opomenout, že v tomto rozporuplném období vzniká družstvo žákyň - pod vedením Vlasty Leflera. Toto družstvo - již starších žákyň: Blanka Vlčková, Monika Vlčková, Jarka Píšová, Iveta Kojzarová, Radka Příbková, Eva Suschanková, Ilona Martanová, Pavlína Hudáková - bylo úspěšné a vybojovalo hned napoprvé krajský přebor. Později, jako dorostenky, které vedl Olda Humpál a Josef Bureš ovšem již pod hlavičkou TJ Rozvoj Plzeň, posílily je dorostenky z Litic - Ivana Svidenská, Martina Valešová, Lenka Škarbanová, Marcela Němcová, Olina Zižková, Ivana Unebraumová.

V roce 1977-78 bylo též ustanoveno družstvo žáků, kterým se pozemní hokej zalíbil a vy¬trvali u něj několik desítek let: Čeněk Zuna, Petr Janda, Tomáš Čihák, Josef Křepelka, Libor Kryč, Jiří Hanzal, Jaroslav Racek, Radim Pešula, Kamil Mašek, Jaroslav Tobiáš, Pepík Pravda.