• "těžké začátky"
• II. liga
• sázka na mládí

V dubnu roku 1970 začalo 12 zájemců pěstovat pozemní hokej - tento zajímavý olympijský sport v Bolevci. Jistě je na místě, vyjmenovat zakládající členy našeho oddílu: Jaroslav Lorenc, Václav Lupínek, Miloš Pancer, Josef Pravda, Jiří Lukeš, Josef Hasman, Václav Hora, Václav Kámen, Josef Šťastný, Jan Vaniček, Zdenek Velíšek, Jaroslav Zítek. Těchto dvanáct pionýrů našlo útulek na fotbalovém hřišti v Prokopávce, kde v klidné oáze stávaly staré dřevěné šatny a kde kraloval obětavý pan správce Brávek. Vedle fotbalistů jsme zde trénovali a hráli i my a to v symbiose. Bylo tak vytvořeno klidné zázemí, které je nutné pro sportování a vykonávání naší činnosti.

Ještě musíme, při příležitosti oslav vzniku našeho oddílu, připomenout bývalého předsedu TJ pana Miroslava Koppa, který našemu oddílu přál. Ze svazu pozemního hokeje nám poradil pan Závodný z Kadaně a vedl také naše první kroky. S Kadaní se také uskutečnilo první utkání s výsledkem 3-4 pro Kadaň. Následný start na 2. ročníku memoriálu V. Novotného v Českých Budějovicích a zisk 3. místa rozhodl o tom, že jsme se již na podzim 1970 přihlásili do soutěže - oblastního přeboru Severozápadní Čechy. Na objasnění je nutno připomenout, že se jednalo vesměs o bývalé hráče pozemního hokeje, kteří jednak hráli za bývalý Spartak Plzeň, Jarda Lorenc se Zdeňkem Velíškem působili v Českých Budějovicích a Pepík Pravda začal s tímto sportem v Kadani. A tak není divu, že tato parta, plná elánu a nadšení, oblastní přebor sezóny 1970/71 vyhrála a postoupila do II. ligy. Oblastní přebor se hrál o šesti hráčích a dodnes všichni vzpomínají na rozhodující utkání v Kovářské, které jsme vyhráli 4-2 (Vaniček 4 branky) a kterým jsme si zajistili účast ve II. lize. Hráčský kádr v roce 1971 byl rozšířen o další zájemce a to z řad rekvalifikovaných sportovců - Pavla Bydžovského, Václava Kretschmera, Milana Boltíka, Slávka Hiťhu, Jindru Vrátníka, Václava Ptáčka, Vlastu Prentla, Míru Kubeše a Vojtu Lišku.

A tak tedy v Bolevci vedl oddíl národní házené a po házené byl pozemní hokej dalším druholigovým oddílem v TJ.

Postupem do II. ligy ale nastaly starosti, jak zajistit potřebné finanční prostředky na cestovné. Osm druholigových celků se nacházelo v nejrůznějších koutech Čech a Moravy a tak se někdy stalo, že se zkrátka a jednoduše cestovalo za své. Po nějakém čase nám byla poskytnuta dotace na cestovné od ČSTV v Plzni. Mezi kvalitními celky jsme bojovali po pět let o záchranu. „Záchranářské" práce si vyžádaly mnoho sil a trpělivosti. Úspěch slavila bojovnost a nadšení. Mnohým hráčům dělal problém cestovat na několik dnů mimo domov a hrát utkání na hřištích soupeřů. A tak ven vyjížděli jen ti, kteří překonali tento problém. Někteří hráči ale přes veškerou snahu nedosahovali potřebných kvalit náležejí¬cí této soutěži. Doma se pak zachraňovalo co se dalo, a proto v tak kvalitní soutěži, jako II. liga bezesporu byla, zbyl jen ten nelítostný boj o udržení. Byly to nervy a postupně jsme se zachraňovali na úkor Sokola Březno, SK Brandýs, Baníku Chomutov. Čtvrtou sezónu jsme sestoupili společně s naším rivalem Sokolem Litice do oblastního přeboru, jelikož byla provedena reorganizace a II. liga byla zúžena na menší počet účastníků. Druhou ligu s námi ještě hrál Vlasta Leflerů, který do našeho oddílu přestoupil ze Sokola Litice a pak také Jiří Češka, Zdenek Šťastný a třetí z bratří Šťastných - nejstarší Václav. Začít hrát pozemní hokej v pozdějším věku není ideální - chybí to, co se hráč naučí jen v raném věku - a tak nám v tomto období zbývalo jen jediné - začít budovat družstvo dorostenců a vychovat si tak vlastní pozemkářskou generaci v Bolevci. V tom jsme my, jako funkcionáři, viděli perspektivu a budoucnost našeho oddílu.

Dorostenci získali postupně čtyři přebornické tituly v oblasti a zúčastnili se přeboru ČSR v Brně. Třikrát bojovali v kvalifikaci o I. dorosteneckou ligu, ale neúspěšně. Poměrně velkých úspěchů bylo ale dosahováno v halových soutěžích. A tak si mládí razilo cestu vpřed a řada dorostenců byla postaršena a umožněn jim start za muže. Namátkou uvedeme alespoň některá jména - Karel Rykala, Václav Calta, Vladimír Presl, Karel Hadáček, Miroslav Charvát, Jaroslav Toman, Vladimír Jedlička, a z těch mladších: Jan Růžička, František Suchý, Vladimír a Petr Zelenkové a Antonín Pulkevič.

Prvními vyškolenými trenéry oddílu se stali Josef Šťastný, Josef Pravda a Václav Hora. Rozhodčí III. třídy získali Miloš Pancer a Josef Pravda.

Bolevci jsme se ale nezaměřili jen na výchovu vlastních odchovanců, ale snažili jsme se popularizovat pozemní hokej i v jiných jednotách. Toto se plně podařilo v TJ Sokol Litice, kde byl podchycen zájem sportovců a pod vedením Standy Bendy zde vznikl další, v krátké době kvalitní oddíl Pozemního hokeje v Plzni. Přes vlastní materiálové potíže jsme vypomohli v začátcích Litickým brankářskými chrániči, několika holemi a míčky a umožnili tak Litickým to, aby se mohli připravit na soutěž.

Letitou spolupráci na úrovni dorostu měli jsme se SOU ČSAO Plzeň, kde byl po několik let úspěšně organizován kroužek pozemního hokeje. Největšího úspěchu dosáhl v sezóně 1973/74, kdy pod vedením Josefa Šťastného dorostenci získali 1. místo a stali se tak přeborníky kraje. Dvakrát dokonce byli halovými přeborníky pro kraj. Tato spolupráce značně prospívala popularizaci pozemního hokeje v kraji.

U tohoto období nelze opomenout ani pověstné a hlavně zajímavé zájezdy do NDR a to do Lipska, Plau am See a Jeny. Nelze zapomenout na pravidelné konání každoročního turnaje EX Plzeň.

DALŠÍ