• muži opět na scénu
• v žácích úspěšně
• začátek velkého oddílu

Třetím vstupem mužů do soutěží byla sezóna 1984/85, kdy bylo výborem oddílu rozhodnuto, že soutěž dospělých bude dobrou průpravou pro dorostence. A tak, prakticky až na malé výjimky, hrálo družstvo v této sestavě - Kamil Mašek, Čeněk Zuna, Jiří Hanzal, Libor Kryč, Jan Benda, Jaroslav Tobiáš, Josef Křepelka, Luboš Vočadlo, Josef Pravda ml., Jaroslav Racek, Radim Pešula, Petr Janda a z těch starších - Tomáš Čihák, Karel Havlík, Martin Pecka, Arpád Samko, Petr Královec, Jaroslav Toman, Oldřich Humpál a nestárnoucí veteráni - Josef Pravda st. a Pepa Šťastný. A tak vedle syna nastupoval i otec - další kuriozita v oddíle (když si připomeneme éru tří bratrů Šťastných).

Že toto družstvo přežije i období, kdy se všichni vystřídali na vojně, tomu snad nikdo nevěřil. V tomto období jim ještě přišel na pomoc Pavel Mertl, Milan Salcman, Miroslav Pavlát a Radek Mačas. Dále pomáhali hájit bolevecké barvy další dospívající dorostenci - Martin Pejsar, Jiří Houška, Petr Chlumecký, Štěpán Bednář, Bohumil Lipert, Petr Podpěra.

Že to chce cílevědomou a soustavnou práci, ukázaly výsledky mládeže v posledních letech. Nejprve se dorostenci pokoušeli opět o I. ligu a toto se povedlo v době, kdy jsme to nejméně čekali - v sezóně 1984/85. Po velké bitvě s Baníkem Chomutov s výsledkem 3:3 a penaltovém rozstřelu v náš prospěch 4:2, postoupilo družstvo dorostenců do I. Národní ligy dorostu. Škoda, že to bylo v době, kdy řada dorostenců musela odejít do mužů a velmi mladé prosperující družstvo bylo odsouzeno do role statistů, Přesto působení v I. NL dorostenců - pod vedením Oldy Humpála - lze považovat za historický úspěch barev Bolevce. Po ročním působení se nám již tento husarský kousek nepodařilo zopakovat a v sezóně 1988/89 další pokus vyšel opět neúspěšně.

V oblasti těch nejmenších - mladších a starších žáků - bylo pod vedením Václava Hory a Zdeňka Rubnera získáno několik přeborníků kraje a to venku i v hale. Dokonce i mladší žáci zvítězili bez ztráty bodu a přivezli několik prvních míst z turnajů venku i z haly.

Žákyně trénují pod vedením Josefa Šťastného a nevedou si také nejhůř. Nevýhodou tohoto družstva je ale značné věkové rozpětí jednotlivých členek družstva.

Mladší dorostenci hráli 1. ročník NL, přičemž v tomto družstvu startuje řada starších žáků.

V tomto období se hrálo převážně na Vodních stavbách, někdy i na hřišti Sokola Litice, dokonce i v Prokopávce. Všechna družstva ale trénují na nevyhovujícím provizoriu - na školním hřišti 1. ZŠ Západní ul. v Bolevci.

Nezapomenutelné jsou v tomto období zájezdy do NDR - Empor Lindenau, Motor Meranee a do Polska - Sparta Gniezno. Nemalý vliv na život a na rozmach oddílu měl bouřlivý vývoj a velká výstavba Severního předměstí. Obrovský nárůst obyvatel a existence jen jedné tělovýchovné jednoty znamenal rekordní nárůst členské základny a to hlavně u mládeže. Oddíl měl v tomto období 79 registrovaných členů, ale prakticky můžeme mluvit už o 100 členech. Tento rozmach s sebou přinesl řadu dobrých jevů, ale také negativ a starostí. Spoustu mravenčí práce se zajištěním dobrého chodu celého oddílu. Jistě úkol nemalý, při neexistenci vlastního hřiště, vlastního zázemí.